3 obtiskové variant:
1. Curtiss Hawk II, Cuban Air Force
2. Curtiss Hawk II, 1933
3. Curtiss Hawk II, Erst Udet Aircraft, Germany 1935
Základem nového stíhače se stala varianta osvědčeného Hawku P-6E, právě dodávaná armádnímu letectvu USA. Z něho převzal většinu konstrukce trupu, velice podobný samonosný podvozek, ovšem s delšími nohami a se z boku otevřenými kapotami kol, i křídla s dřevěnou kostrou. Novinkou ale byl motor, hvězdicový devítiválec Wright SR-1820F Cyclone, zakrytý úzkým prstencem typu Townend a čelním krytem vybaveným štěrbinami. Tento Hawk II, jak byl pojmenován, paradoxně skoro okamžitě vzbudil zájem u námořnictva USA, které již po měsíci od prvního vzletu v květnu 1932 firemní demonstátor koupilo, přidělilo mu označení XF11C-2 a skoro zároveň objednalo i druhý prototyp (XF11C-1) s dvouhvězdicovým motorem Wright R-1510. Z prvního exportního Hawku II se tak stal prototyp stíhacího bombardéru pro US Navy. Exportní Hawky II se od svých bratří stavěných pro námořnictvo odlišovaly např. absencí výkyvné vidlice, která při střemhlavém bombardování vynášela pumu mimo okruh vrtule, mohly ale stále používat 50galonovou přídavnou nádrž přimknutou k trupu. Samozřejmě také neměly záchytný hák pro přistávání na palubě letadlové lodi a většinou si ponechaly také původní ostruhu, zatímco sériové F11C měly úplně odlišně umístěné odpružené kolečko. Výzbroj se obvykle lišila podle přání a možností zákazníka, používány tedy byly kulomety americké ráže 7,62 mm, britské 7,7 mm či německé 7,92 mm. Pod křídly se nacházely závěsníky pro čtyři padesátikilové pumy, které byly hlavně v Latinské Americe bohatě využity.
Nový komentář