92270 Bücker 133 A/C

5 obtiskových variant:

1. Bü-133C, AX-IH, JG/54, Luftwaffe, 1942

2. Bü-133C, SP-BDG, airfield Mokotóv, Poland, 1938

3. Bü-133A, YR-PUF, Adaptarea, Bucharest, 1940

4. Bü-133C, Stab. IV/LLG 1, Kragujevac, Luftwaffe, 1941

5. Bü-133C, "Black 6" of 1./JG 107, Luftwaffe, 1943

 Dále byly postaveny dva kusy Bü 133B s hvězdicovými motory Siemens-Halske Sh.14A-4 o výkonu 160 koní, ale hlavním výrobním typem byl Bü 133C s hvězdicovým motorem Sh 14A o výkonu 160 koní. Bü 133C zaznamenal řadu vítězství v mezinárodních akrobatických soutěžích a do roku 1938 se stal standardním pokročilým cvičným letounem Luftwaffe. Na Bruselském mítinku téhož roku udělal tříčlenný tým Luftwaffe silný dojem na říšského maršrala Hermanna Göringa, který nařídil vytvoření devítičlenného týmu. Většina tehdejších akrobatů létala na letadlech, včetně Grafa Hagenburga, Alex Papany, Wala Dörniga a dalších. Během druhé světové války byl letoun používán jako cvičný nejen u Luftwaffe, ale také v Chorvatsku, Maďarsku, Španělsku, Švýcarsku a dalších zemích, přičemž mnoho kusů létá dodnes.

Padesát dva kusů bylo vyrobeno na základě licence společností Dornier Flugzeugwerke pro švýcarské letectvo. Dvacet pět Jungmeisterů, původně poháněných motory Hirth HM506, bylo licenčně postaveno pro španělské letectvo v letech 1940–42 společností CASA jako CASA 1-133L, později byly vybaveny motory Sh 14.