5 obtiskových variant:
1. Airacobra I, AH 601, No.601 sqn. RAF, S/L E.J. Gracie, August 1941
2. P-400, 2.GSAP, Winter 1942/43
3. P-400 s/n 311, OK-L of Forsa Aerea Portugesa, June 1943
4. P-39 F, A53-6, 83 Squadron RAAF
5. Airacobra I, AH 574, used to deck landing trials by Royal Navy
Přitom vrtule v přídi letounu byla hnána přes dlouhý spojovací hřídel, procházející pod pilotem. V „prázdné" přídi tak mohla být soustředěna hlavňová výzbroj. Dalším nezvyklým prvkem bylo použití příďového podvozku. Tyto prvky (ač z druhé strany znamenaly jistý prodělek na hmotnosti prázdného letounu) zaujaly potenciální kupce — vojenská letectva, zvláště když firma Bell (nováček mezi leteckými výrobci, ovšem velice průbojný a dravý) v reklamních materiálech slibovala velice zajímavé výkony — maximální rychlost se měla u sériových letounů pohybovat kolem 400 mph (miles per hour, tj. mil za hodinu), tedy kolem 644 km/h.
Nový komentář