5 obtiskových variant:
1. Aero Ab-101.44, 6.LP, 73. letka, pilot čet. V. Cukr, pozorovatel por. K. Ulrych, Úvaly u Prahy, červenec 1938
2. Aero Ab-101.32, 5.LP, 81. letka, letiště Křižanov, září 1938
3. Aero Ab-101.15, 5.LP, 76. letka, později SVZ, u červnu 1939 úlet do Polska, J. Hrala, mech. L. Ivanič
4. Aero Ab-101, Sch./FAR 33, Ingolstadt, Luftwaffe, červen 1939
5. Aero Ab-101, FFS A/B 116, Luftwaffe, Neudorf-Oppeln, 1939
Nedošlo k očekávanému nárůstu rychlosti proti jeho předchůdci, ačkoliv stoupavost a dolet mírně vzrostly. Letoun také unesl větší pumový náklad a zlepšila se jeho schopnost operovat z kratších vzletových a přistávacích drah polních letišť. Typ byl vyráběn zejména protože v krátkodobém časovém horizontu nebylo možné zahájit výrobu letounů modernější konstrukce. V provozu na polních letištích, na nichž stroje strávily téměř nepřetržitě dobu od konce května do začátku října 1938, docházelo k navlhání dřevěných dílů křídel, proto měly letouny omezenou rychlost v klesavém letu na 300 km/hod. V boji při vhodném počasí s využitím oblačnosti mohly efektivně sloužit i ve dne. Letouny nosily pumy o váze až 200 kg, část v trupové pumovnici, část na závěsnících pod křídlem. Při mobilizaci v roce 1938 sloužilo u čs. letectva 60 kusů těchto strojů, které po okupaci roku 1939 ukořistil Wehrmacht.
Nový komentář