6 obtiskových variant:
1. P-400 of 67th FS/347th FG, Guadlacanal autumn 1942
2. P-400 of 35th FG, New Guinea, 1942
3. P-400, 19GIAP, USSR 1943, pilot Captain Pavel Kutakhov
4. P-400, Laverton, Australia, RAAF, 1943
5. P-400 of 80th/8th FG, Milne Bay, New Guinea, January 1943
6. P-400 of 36th FS/8th FG, June 1943, Port Moresby, New Guinea
Motor byl umístěn až za pilotní kabinou, blízko těžiště stroje, přičemž malé momenty zlepšovaly obratnost letounu. Přitom vrtule v přídi letounu byla hnána přes dlouhý spojovací hřídel, procházející pod pilotem. V „prázdné" přídi tak mohla být soustředěna hlavňová výzbroj. Dalším nezvyklým prvkem bylo použití příďového podvozku. Tyto prvky (ač z druhé strany znamenaly jistý prodělek na hmotnosti prázdného letounu) zaujaly potenciální kupce — vojenská letectva, zvláště když firma Bell (nováček mezi leteckými výrobci, ovšem velice průbojný a dravý) v reklamních materiálech slibovala velice zajímavé výkony — maximální rychlost se měla u sériových letounů pohybovat kolem 400 mph (miles per hour, tj. mil za hodinu), tedy kolem 644 km/h.
Nový komentář